Je tomu nyní (v březnu 2020) rok a půl  od doby, kdy jsme začali používat postupy práce s EEG Biofeedbackem, které jsou pro české prostředí nové. Nové postupy vykazují silnější a rychlejší efekt, a to někdy i dramaticky. Také podstatně rozšířily šíři záběru metody, která se tak začala v našich rukou proměňovat z tréninkové metody pro děti s ADHD na metodu, která dokáže tréninkem optimálního fungování mozku pomáhat také u obtíží mnohem závažnějších, především v oblasti následků traumatických zážitků a vývojových poruch.

Podívejme se tedy na definici Othmerových: EEG Biofeedback je tréninkový proces mozku, který probíhá na podvědomé úrovni klienta a který funguje díky tomu, že na podvědomé úrovni náš mozek skrze smysly vnímá a zpracovává nesmírné množství informací. A to mnohem více, než na úrovni vědomé, kde dokážeme vnímat maximálně cca 5 věcí najednou.

Někdy vysvětlení těchto změn zahrnuje delší vysvětlování. Často se potkáváme s lidmi, kteří již mají zformovanou představu o tom, jak EEG Biofeedback funguje. Nejčastěji se tak mluví o tom, že metoda dává zpětnou vazbu o naší pozornosti a když se pořádně soustředíme, dává nám hra více bodů a tím se učíme být pozornější. Zní to logicky, jednoduše a odpovídá to zkušenosti naší společnosti ze školy. Dělej něco dobře, dostaneš za to pochvalu a tak se naučíš to dělat lépe.

Problém je, že tento pohled vůbec nevysvětluje, jak je možné, že metoda funguje například u autistických dětí s poruchou komunikace a vnímání, z nichž nekteří nemají vůbec potuchy, že něco trénují. Nebo jak je možné, že je zaznamenáno přes 30 lidí, které se podařilo metodou vzbudit z kómatu. Zde o vědomé snaze už nemůžeme vůbec uvažovat. Náš tým přestal s vědomou snahou u tréninku pracovat již před rokem a půl a naše výsledky se mezitím značně zesílily. Očividně tedy není vědomá snaha nutná.

Potřebujeme tedy rozšířit definici této metody. Ano, snažit se soustředit u ní můžeme, a možná to má i nějaký pozitivní benefit. Když něco cvičím, tak se to posiluje. Ale s jistotou víme, že metoda pomohla u poruch pozornosti i u dětí, které celý trénink vnímaly na podvědomé úrovni a mezitím se koukaly na seriály, které měly rády. A s jistotou také víme, že metoda pomohla u obtíží, kde trénink pozornosti není vůbec relevantní, kde jde o zcela jinou funkci mozku.

Vraťme se ještě jednou k definici Othmerových.
EEG Biofeedback je tréninkový proces mozku, který probíhá na podvědomé úrovni klienta a který funguje díky tomu, že na podvědomé úrovni náš mozek zachytává a zpracovává nesmírné množství informací.

Lze si to snadno vyzkoušet. Zkuste se podívat na prostředí, kde vnímáte mnoho věcí najednou. Mohou to být lidé, auta a předměty na ulici, nebo třeba stromy, květiny, obloha. Vyzkoušejte, kolik z věcí, které vidíte, dokážete vědomě a detailně vnímat naráz.

Nejspíše by vám mělo vyjít okolo maximálně 5 věcí. A co náš mozek? Náš mozek vnimá všechny věci v obrazu naráz. Jinak bychom obraz vůbec neviděli. Naše vědomá mysl pak z tohoto obrazu zachytává jen určitou malou část, kterou si vybíráme obvykle na základě našich podvědomých a pudových instinktů reagujících na možná rizika nebo odměny, které se v obrazu nacházejí. Tedy, když uvidíme nebezpečného člověka nebo zvíře, přitáhne to naší pozornost automaticky mnohem více, než například strom v pozadí tohoto člověka.

Pro nás je důležité, že mozek vnímá na úrovni vstupu z našich smyslových orgánů vše, co do něj vchází, a potom si z toho vybírá to, co je pro něj klíčové. A co je pro něj mimo jiné klíčové je zpětná vazba – informace o jeho vlastním fungování.

Přesně tak probíhá učení se motoriky u malých dětí. Děti (a jejich mozek) dělají pohyby. Na základě toho, jak jim to jde, svoje pohyby dále zlepšují, až jsou čím dál šikovnější. Díky tomu, že mozek dětí má možnost sledovat svoje fungování v akci, je schopný zlepšovat dále svoje fungování.

A tady se již dostáváme k EEG Biofeedbacku. EEG Biofeedback zkrátka bere signál našeho mozku z určité oblasti, kterou měříme elektrodami, a zobrazuje ho nám samým skrze videohru, zvuk nebo vibrační tělesný vjem. Autíčko na obraze se hýbe doleva nebo doprava, dle kolísání našeho signálu v různých ohledech,  a také určitého nastavení hry trenérem.

To znamená, že mozek při tréninku vidí sám sebe. Má mnohem víc informací o svém fungování než obvykle. Člověk signálu ve skutečnosti vědomě nerozumí, i když je tendence si kolísání signálu nějak vysvětlit. Kdo tuto informaci naopak dokáže snadno rozklíčovat, je mozek. Zkrátka vidí sám sebe v probíhající hře, je tímto zaujat a je do procesu vtažen.

Náš mozek a náš organismus obecně má tendenci hledat zdravou a přirozenou rovnováhu svého fungování – homeostázy. Pokud tato rovnováha chybí v důsledku nepříznivých vnějších podmínek, stravy, nemoci, procesu stárnutí atd., může mít problém znovu se do správného stavu vrátit. To, co k tomu potom potřebuje, jsou vhodné informace, jak sama sebe řídit lépe.
Někdy se daří toto zajistit dle lepší životosprávy, cvičení, terapií, léků atd. Vše toto je určitý signál pro náš organismus.

Když tedy mozek vidí bohatý tok informací o své vlastní činnosti, je to pro něj velká příležitost. Konečně má zrcadlo, které nejenom že mu dává informace sama o sobě, ale dává mu je přímo, v reálném čase a v jazyce, kterému mozek skvěle rozumí. Terapeut může použít slova, které klientovi nic neříkají. Biofeedback je ale komunikace s naším organismem na hlubší úrovni, mimo slova a vědomé uvažování.

Výsledek je, že je trénink silný. Velice silný. Tak silný, že někdy dokáže posunout věci, se kterými ani roky psychoterapie nepomohly – což máme ověřeno z osobní zkušenosti našeho týmu.

Proč říkám že někdy? Zde se dostáváme právě k metodě Othmerových. Aby byl proces maximálně efektivní, aby měl mozek maximální kapacitu informace přijímat a využívat, ukazuje se, že potřebuje být nastavený dle individuálních potřeb klienta, který trénink podstupuje. A to v oblasti umístění elektrod – každá část mozku vyvolává jiný tréninkový efekt, a v oblasti nalezení optimální tréninkové frekvence, tedy jakou část signálu mozku klientovi ukážeme.

Ukazuje se, že předchozí snahy o nastavení této frekvence dle jakéhosi ideálu (12 – 15 Hz je nejlepší pro všechny!) nebo dle věku (v osmi letech mu nastavíme 10 – 13 Hz) jsou nedostatečné. Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší – dle symptomů klienta lze odhadnout, jestli potřebuje spíše nižší (zklidňující) či vyšší (aktivační) frekvence. A následně tuto svoji domněnku ověříme v praxi během tréninku skrze dotazování se a pozorování klienta. Jednoduché, jasné a elegantní. Tělo klienta si samo řekne, co potřebuje. Vyžaduje to více praxe a více pozorovacích dovedností, ale síla efektu je nesrovnatelně vyšší než u nevhodně nastavené frekvence (i když i zde někdy můžeme pomaleji, ale přesto, výsledku dosáhnout).

Metoda Othmerových tak zkrátka dává k metodě EEG Biofeedback klíče, kterými můžeme odemknout její skutečný potenciál – a ten je mnohem silnější a širší, než jsme v ČR ještě před dvěma lety tušili. Tak se najednou začínají lepšit vývojové vady řeči, které předtím stály na místě. Tak dosahujeme dynamických zlepšení u úzkostí a následků traumatických zkušeností. Tak se s  pomocí infra-low frekvenčního tréninku daří posouvat schopnost komunikace u autistických dětí nebývalým způsobem. Tak vidíme první výsledky během prvních pěti sezení místo prvních patnácti. Tak zjišťujeme, že s pomocí celkem jednoduchého principu jde dělat věci, které pro některé lidi působí jako zázrak.

Je to pro nás nový svět, a budeme rádi, pokud se rozhodnete k nám připojit – ať už se o metodu zajímáte, hledáte trénink pro sebe či své bližní, nebo se sami chcete v metodě vzdělat a začít trénink nabízet dalším lidem.

 

Mgr. Alan Tyl


Komentáře

Co je to metoda Othmerových? — Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *